Střípky ze ZOO 

První den

    Splnil se mě velký sen - budu pracovat jako ošetřovatel v ZOO! Tím slavným dnem je první květen "svátek práce".
Nastupuji do autobusu a hurá jedem. Kolem nás po chodnících jásá a vesele pochoduje pracující lid. Pro představu: dojíždím přes čtyřicet kiláků jedna cesta, jedu ráno v pět a domů přijedu kolem šestý večer, fakt sila, ale nestěžuju si. Honim autobusy a prosím řidiče ať mě zastaví i uprostřed křižovatky, kde rychle přehopsám do jiného autobusu. Konečně jsem na místě. Cestu znám a jdu kopcem, směrem ke starému vchodu. " Sakra zavřeno! Co budu dělat?" říkám si. Při hledání jiného vchodu potkávám fousače, vypadá jak nějakej bezďák. "Pojď se mnou kámo, taky jdu makat" směje se a ukazuje mi cestu za štěstím. Konečně nový vchod a vrátnice, moje píchačka nikde .... Později zjišťují, že fousačem je budoucí kolega na terárku Franta, který také chvátal do prace. Specializuje se na moře, sladkou vodu a vše co v ni žije. Službu má doktor a vůbec neví, že nastupuju! "Co s váma mám dělat? vypadal udiveně a ustrašeně ... "Na jakěm úseku, že máte pracovat?" "Nastupujete jako ošetřovatel do ZOO a dnes, když tady nikdo neni?" stále se podivoval a kroutil nevěřícně hlavou. "Já nevím, snad ano," odpověděl jsem. Mám obavu, že je to špatný vtip! "Hlavně ať se vám nic nestane a mě nezavřou" řekl doktor a podal mě do ruky hadr, kbelík s vodou a štafle. Nevím co s tím! "Asi nastupuju", raduju se, ale jako uklizečka! Mám velice zodpovědnou a nenáročnou práci, při kterě se nemůže nic stát. Otirám mokrým hadrem elektrické kabely, vyklám se na štaflích, mám závrať a opatrně plním úkol. "Přežil jsem první den!" říkám si pro sebe a večer nemohu usnout! V duchu otírám kabelové rozvody .... "Zítra nastupuji na exoty, vodní ptáky a dravce, co mě asi čeká a nemine?!" říkám si
Sobota 
    Je sobota ráno a jako každý den jedu autobusem. Mám přestup, tak opět blikáme na druhý autobus ať zastaví, povedlo se. Vrátnici jsem našel ihned na poprvé. Seznamuji se s kolegyněmi. "Pěkný holky," usmívám se při podání ruky. Dnes poprvé pracuji na ptáčkarně, kde připravuji krmeni a ošetřuji tamní nájemniky. Začínám připravovat různé laskominy, míchanice, krájím ovoce, zeleninu, porcuji myšky, podávám i cvčky a moučné červy. Seznámil jsem se s ochočenou Lórinkou (Lori žlutohřbetý) ochotně mě pomáhá, nadává, žužlá mě ucho, zobákem mě češe vlasy, válí sudy po stole až spadne do míchanice. Jako každá správná ženská neustále žvaní a žvaní... Je s ní velká legrace a užíváme si to. Ze zdi lezou na připravené misky s potravou i na mě, mravenci faraoni. "Snad si vyberou vajíčka uvařená na tvrdo a ne mě" pobaveně se usmívám. Na špinavé zdi maji vyšlapané chodníčky, dolů pádí maravenci za pamlskem, nahoru šlapou s kousky něčeho co najdou a ukradnou. Máme štěstí, že nás neporcují a neodnášejí do mravenčí spižírny...
   Když krájím citróny a pomeranče někdo zaklepe: pozdraví "Dobrý den"! "Dobrý den" pozdravím také, otočím se k návštěvě a nikoho nevidím, zajdu i do vedlejší místnosti, nikdo zde není. "To jsou fóry" říkám si pro sebe a dál krájím citrusy. Opět klepání, pozdrav "Dobrý den" a několikrát za sebou ... "Kdo to ..." říkám si. A už jsem přišel na nezvané "návštevníky"! Na desku v kleci několikrát velkým zobákem zaklepal zoborožec Tockus a nádhernou výslovnosti řekl "Dobrý den" amozóňan modročelý. Opět jsem se nechal během dne několikrát nachytat, baví mě poslouchat:  ťuky ťuk ... "Dobrý den" ...
 
Narozeniny
    "Tak co půjdeš dnes na narozeniny, nebo pojedeš domu?" ptal se mě Standa s výrazem vtipálka. "Kdo je oslavenac a kde se slaví?" ptám se okamžitě, slyšel jsem, že oslavy narozenin jsou v ZOO zajímavé. "Mirek ma třicet, sraz je na sloninci v pět a nezapomeň na holínky!" mrknul na mě. "Jo a na dveře pak ťukej čelem az přijdeš, ruce musíš mít plné dárku a piti." směje se. Cely den přemýšlím proč je oslava v holinkách?
Bude pět, holínky mám nazuty, dárek i piti mám sebou a s očekáváním klepu na dveře. V místnosti plné lidi je veselo, na stole chlebíčky, jednohubky, slané pečivo a piti, klasika. "Běžná oslava" říkám si, následuje trochu zklamání. Náhle přišla velká chvíle pro oslavence. "Jdeme na něj a dáme hobla" volá Standa, který vše zorganizoval. 
    Oslavence rozhoupáváme hned vedle bazénu s hrochy. Po dvou drcnuti náhle Mira letí přes zábradlí do připraveného týden nečištěného bazénu se zelenou vodou. Oba hroši jsou naštěstí venku ve výběhu. "Tak už vím na co holínky!" řechtám se. Jdeme pro Miru, brodime se zeleným špenátem vyrobeným hrochy! Když Míra vyplaval na povrch bazénu vypadal jak vodník Česílko z pohádky. Špenát měl všude, uši i vlasy nevyjímaje. "Tak vám děkuju za pěknej dárek, nemůžu mezi lidi a jak páchnu!" nadával, ale vzal vše sportovně. Naštěstí jsem měl narozky už před půl rokem, oddechnul jsem si ... a šel jsem se umýt od špenátu :-)
Koule
    Nejdříve se musím zmínit a jakých koulích budeme psát. Nebude zde příběh kulečníkových koulí, nejsou to ani koule na patanque, čí pamlsek známého skladatele. Tento příběh jsem slyšel vyprávět od známého ošetřovatele, chodící kroniky zdejší ZOO. Musím předeslat, že zde vystupuje jiný chovatel, který o svoje koule přišel ... 
    První dějství: 
    Byl krásný a slunečný den, chavatel budeme mu říkat Venca, šel uklízet do velké voliéry s dravci. V kleci na něj čekalo několik supů a orlú. Nejvíc se na něj těšil orel skalní "Máňa" a velký sup hnědý "Růža". Místní duo, které bavilo navštěvníky. Venca přišel s kbelíkem, lopatkou a košťátkem, hrábě a vidle si opřel o plot a začal uklízet. S uklidem také začal koncert obou dravců. Nejdríve mu Máňa vzala do drápů košťátko a uletla s ním na blízký strom. Růza skočila na naplněný kbelík a vše vysypala a roztahala po výběhu, Venca mírně rozladěn, začal znovu ulkízet. Jak se tak sehnul a v předklonu zametal, vypadnul mu z karaťásů obsah: jeho komletní chlouba a on si nevšiml, že se za ním se zájmem přibližuje Rúženka. Stalo se, že ho klovla do koulí a on bolestí upadl na zem, překlopil a vysypal pracně uklizený obsah z kbelíku. Řval bolestí. Po čtyřech poté lezl ke dvířkům a Růža hopsala se skloněnou hlavou za ním a stihla mu uštědřit další dva klofance! Za potlesku návštěvníků Venca zavřel voliéru a vrávoravě odešel do šatny. Chudák, silnější pohlaví ví, jak mu asi bylo a jak vše bolelo. Byla z toho pracovní neschopnost.
    Druhé dějství:
    Venca byl obětavý pracovník a mimo svojí práci občas vypomáhal i na jiných úsecích, například u šimpanzů. Zde pokračuje jeho smutný příběh. 
    Odpolene se Venca domluvil, že bude natírat mříže u výběhu šimpanzů na teráriu. Vzal si žebřík, barvu, štětec a práce mohla začít. Šimpanzi byly zavřeni na teráriu a v druhé venkovní kleci. Natírání šlo jak po másle, během několika hodin měl Venca spodní mříže natřeny. Vzal si tedy žebřík vylezl na vršek mříží a začal opět natírat. Během natírání se vpustila druhá skupina šimpanzů do vedlejší klece, kde ihned se zájmem pozorovali co se děje. Hlavně samec, obrovský vůdce šipanzí tlupy nelibě nesl natírajícího vetřelce. Při natírání se Venca nebezpečně přiblížil a vkročil na druhou klec. Ihned toho využil hlídkujíci samac. Jedním skokem a několika přehmaty po mřížích se dostal pod Vencu a chitil ho za jeho už zahojenou chloubu a příslušenství. Samec si jenom pohrával, takže ošetřovatele nevtáhl na mříže a nekousl ho, ale jenom silně stiskl a mírně se zhoupl držíc jeho kalhoty a vše co v nich bylo ukryto. Venca naříkal a řval! Nakonec pustil štětec i barvu. Samec se zalekl a pustil Vencu do domácího ošetření, kde si poležel s obklady na rozkroku několik dní ....
    Třetí dějství:
    Jeden by podotkl, že si Venca vytrpěl svoje a že je povídání konec, ale není a příběh pokračuje...
    V ZOO se také choval ve větším výběhu jelen lesní s několika laněmi. Jeleni se chovali bez větších problémů a tak si přes jejich výběh někteří jedinci zkracovaly cestu. Při dodržení odstupu od jelenů se celkem v poklidu dalo přejít, až do osudného dne pro chovatele Vencu. I on si krátil cestu a tak se časem ukolébal v domění, že se nemůže nic stát. Když si jedno odpoledne zase krátil cestu přes výběh, nevšiml si, že jelen není u laní, ani na svém místě u krmelce se senem. Bylo už pozdě zjištovat kde jelen je, protože stál za ním. Rozjetý vlak a vržené kopí nezastavíš! Jelen se změnil v mlátičku a milého Vencu náležitě převálcoval. Véna přežil! Měl tržné rány po celém těle, několik desítek stehů na zádech, nohou a na hlavě. Později se našly jeho koule na plotě oplůtku. 
    Byl to smutný příběh se šťastným koncem, po vyléčení a zotavení se Venca vrátil do ZOO. Každý ho obdivoval za odvahu, vytrvalost a lásku ke zvířatům. 
 
Trapasy
    ZOO je zvlaštní konstelace zvířat, návštěvníků a chavatelů. Neustále se něco děje a tak vzniká živná půda pro trapasy na všech frontách.
Zebry
    "Co děláš Míro?" ptáme se se zájmem chovatele zeber. "Ále koukám jak zebry žerou a co dělají ve výběhu" odpověděl Mirek. "No jo, pěkně se o ně staráš a kde máš zebry?" ptáme se znovu a to už neudržíme smích na uzdě. "Jé jsou pryč!" nevěřil Míra svým očím. Vzorně výběh uklidil, navozil krmení, zavřel a pozoroval. Neměl ale koho pozorovat, protože zebry zapoměl pustit do výběhu!
Voliéra
    Je krásně, dnes jsem si vzal nové kraťasy a tričko, úplnej švihák lázeňský. Rozvážím misky s krmením po voliérách s exoty a když je potřeba poklidím, zametu a vysmějčím svým miláčkům klece, voliéry a oplůtky. 
"Tady je nějakej nepořádek" říkám si, zase vousáci řádili při krmení, všechno rozházené a mokré. Vlezl jsem do klece, sedl jsem si na bobek a začal zametat košťátkem. Všiml jsem si nějakých holek, že postávají u klece hyhňaj se a něco si neustále povídají. Jejich zájem o mě potěšíl, "To bude novým tričkem a kraťasy". Když jsem se nahnul, všiml jsem si, že mě kouká z pod kraťas šourek, byl jsem červenej až na zádech, ale vše jsem ustál s noblesou a zametání jsem zdárně dokončil.